Kyberprostor – sci-fi versus skutečnost
(FSS MU, Brno, vedoucí práce Mgr. David Kořínek)
Autor si vytkl následující cíl: „souvislost mezi náměty autorů fantastiky v průběhu celého vývoje literatury žánru SF a vědeckotechnickými koncepty, které vyústily v současný kyberprostor.“ Nejprve sleduje vývoj literatury science fiction od samých počátků až do 80. let a přehled zakončuje popisem subžánru zvaného kyberpunk. Celá kapitola je věnována kanonickému kyberpunkovému dílu Neuromancer od Williama Gibsona. Následující kapitoly věnující se naopak technickému vývoji médií a multimédií směřujících k reálnému uskutečnění koncepce kyberprostoru.
Styl práce je věcný a informaticní, jen občas autor sklouzne k žurnalistickému, stylově příliš zabarvenému slohu („hypertext se stal evangeliem akademické půdy“), jména autorů jsou místy citována v méně užívaných tvarech (George Wells), jméno Williama Burroughse je omylem psáno „Borroughs“. [již opraveno]
Autorovi se příliš nepodařilo dostát cíle, který si vytknul. Shromáždil značné množství fakt, nicméně s nimi nedokáže pracovat. fakta nepřekrucuje, ale nedokáže je analyzovat, vyvozovat závěry, nacházet nové souvislosti. poměrně velký prostor je věnován dějinám science fiction, ale paralelní vývoj vědy a techniky je jen naznačen a vzájemné souvislosti pak téměř zcela chybějí. nelze například z faktu, že řada spisovatelů science fiction byli vědci (dnes ostatně dávno neplatí) a že A. C. Clarke obdržel cenu UNESCO za popularizaci vědy, vyvozovat, že k sobě věda a science fiction měly odjakživa blízko. S výjimkou raných představ o vesmíru a s nimi související rané fantastiky není vzájemný vliv těchto dvou oblastí téměř nijak kauzálně a konkrétně doložen.
Stejně tak není doloženo, zda se zárodky kyberprostoru objevovaly již ve starší science fiction a také vlivu kyberpunkové imaginace na moderní technické koncepce kyberprostoru a virtuální reality je věnováno jen několik vágních vět bez citovaných pramenů. rovněž citelně chybí zmínky o pozdějších kyberpunkových dílech – zejména Sníh od Neala Stephensona technologický vývoj kyberprostoru ovlivnil možná více než Neuromancer.
Na druhou stranu je nutno ocenit kapitoly Neuromancer, Kyberprostor dnes a Virtuální realita za alespoň přesvědčivé nastudování pramenů a jejich smysluplnou interpretaci (byť, jak bylo řečeno, v nevelkém vztahu k cíli práce).
Autorovi bych doporučil příště se seznámit s ještě více prameny, pokud možno i cizojazyčnými, aby získal komplexnější pohled na téma, a větší snahu o vlastní analýzu sesbíraných faktů, nebo alespoň hlubší ponor do méně citovaných zdrojů.
Navrhuji hodnocení „velmi dobře“, neboť za zmíněné chyby nesou vinu spíše pozůstatky socialistického školství, které v žácích nepěstovalo samostatné myšlení.
Mgr. Ivan Adamovič
Praha 30. 5. 2001